Malířské a sochařské dílo Jaroslava Róny pokračuje stále dál, v stále stejné intenzitě, a také tématicky zdá se být neměnné a ve skutečnosti je každá nová práce autonomní, nejenže je nezávislá na té předchozí, ale také není součástí jakéhokoli kontextu.

Ve svém úhrnu a obecně řečeno jsou to díla utkvělých představ, snů a vizí a ovšem především reflexí reality, která na nás každodenně dopadá a útočí. Není ani možné jinak, když stále zřetelněji nabývá platnosti výrok básníka, že budoucnost již není tím, čím bývávala. Malíř titulem jednoho obrazu pouze potvrzuje tušené a očekávané: Příchod nové doby. Ta se ovšem již ohlásila: lokálně například „jen“ změnou klimatu, experimenty genetickými a všeobecně neméně znepokojivěji budováním nových mocenských center a impérií.

Ohrožen je nejenom člověk, ale každý živý tvor, zneužitá genetika vytváří netvory, absolutní moc monstra. Někde na okraji těchto jevů je zajisté figurka velice aktuální - Exekutor. Místem je Impérium, jeho srdcem Město - malířsky a vizionářsky prezentované jako produkt totalitní architektury, jako paprskovitě sbíhající se systém ulic směřujících k hlavnímu sídlu Moci. Člověk, zvláště ten „obyčejný“, respektuje tento systém moci, ba přímo touží být v jeho středu asi tak, jako figura z obrazu „Přitažlivost“ letící střemhlavě k budově, centru té báječné a oslňující Moci. K tomu snad jen citát ze Soumraku model Friedricha Nietzscheho: „Ví vůbec tento ubožák a svatoušek, jaký by měl býti? Nemaluje sebe na stěnu a dí k tomu „ecce homo“!

Malíř ale není planým moralistou, hovořím-li o námětech, vidím, že v podstatě nic nového: zůstaly ty staré a osvědčené. Jaroslav Róna již v samotných začátcích tvorby chápal potřebu mít svoji figurku a mít svůj námět jako symbol, tedy něco, co je v díle skryto, utajeno a je důležitější než to, co je viditelné, něco, co je významné právě proto, že nabízí nejrůznější možnosti výkladu. Trvá malířův obdiv k starým kulturám, tedy k onomu mýtickému bezčasí, zároveň pohotová reakce na dění současné: odvaha a věrnost. Také technikou malby zůstává umělec věrný svému předchozímu způsobu, nemá žádný důvod, proč by měnil způsob tvorby, která je prací s hmotou barvy, ctí plnost a ovšem i důležitost kompozice, jež korunuje dílo.

Úhrnem: dílo pozoruhodné a občas i provokativní, zároveň ovšem v odstupu od veškeré výtvarné produkce označující se přívlastky „aktuální“ anebo „současné“ a tedy jaksi s vědomím, že záruční lhůta děl takto prezentovaných se neustále zkracuje.

Nezbývá než zmínka na závěr a ujistění, že podobně jako dílo malířské, pokračuje i to sochařské, o tom někdy jindy...

Neobjevuji objevené a myslím, že neříkám nic podstatně nového, zvláště uvědomím-li si, že vnímat velikost současnosti nelze jinak než s pocity marnosti a zmaru a je to situace nikoliv ideální ale stále přijatelná nejenom pro mne, ale také pro Jaroslava Rónu: Rytíře Řádu Zelené Berušky!

Jiří Olič

Galerie (9)

 

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 
22. 3. 2013  Jindřich Bajgar
Po shlédnutí této výstavy olejů Jaroslava Róny mi mimoděk vytanulo na mysli kdysi oblíbené rčení 'staré zlaté časy'. Ne že by je obrazy Jaroslava Róny vyvolávaly, spíše naopak. Tato - většinou temně laděná - plátna ve mně evokují vizi pochmurné buducnosti naší civilizace, v níž opravdová individualita bude zcela osamělá - viz půsovivý obraz 'Nietsche v horách' - a bude každou chvíli deptaná monstrózní realitou nejrůznějších moderních model a barbarských ambicí. Nejpůsobivější v tomto ohledu jsou velkorozměrná Rónova plátna, monumentalizující fatální ohrožení lidstva totální mechanizací a robotizací všech a ve všem. V obrazu nazvaném 'Srdce temnoty' umělec dosahuje klasickou olejomalbou velké plasticity výrazu, takže pozorný divák jako by přímo vstupuje do osobitě moderní verze Hádova podsvětí. Oceňuji, že se účinku zde dosahuje bez toho, aby se malíř uchyloval ke všem těm hypermoderním výtvarným technikám. Róna je skutečně výrazná malířská individualita, i když v některých obrazech příliš podléhá svému osobitému malířskému stylu a jeho plátna se stávají až dekorativně statickými. Např. v obraze nazvaném 'Přitažlivost' se přitažlivost pekla v uměleckém záměru nechtěně mění na  odpudivost a zoufale padající lidská figura se ocitá uprostřed obrazu jako by ve vzduchoprázdnu, odmítaná nebem a zároveň nechtěná v pekle. Ale možná i to je malířův záměr - nebe ani peklo už nemají o současného bezduchého člověka zájem.

CV — Jaroslav Róna

27. 4. 1957   
Narozen v Praze, žije a pracuje v Praze, spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví, pedagog ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studia
1978 až 1984    Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor sklářské výtvarnictví (prof. Stanislav Libenský)

Samostatné výstavy – výběr po roce 2000

2001  J. Róna, Obrazy a plastiky, Bruntál
          J. Róna, Obrazy a plastiky, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2002  Jaroslav Róna, Obrazy a sochy, Galerie Tvrdohlaví, Praha
2005  Jaroslav Róna, Sochy na hradě, Hrad Sovinec
          Obrazy a plastiky, Galerie České pojišťovny, Praha, Spálená ul.
2006  J. Róna, Sochy a obrazy, Chebský hrad a Kostel Sv. Bartoloměje v rámci Krajinné
          výstavy bez hranic
2007  J. Róna, Obrazy a sochy, České centrum ve Vídni
          Fifty - fifty, Městská galerie Plzeň
          Cesta do Patagonie, galerie Via art, Praha
2008  Jaroslav Róna, Obrazy a Umanuté kresby, Check point - České centrum Berlín
2009  Podobenství, Galerie Roberta Guttmanna, Praha
          Za naším světem, Galerie moderního umění, Hradec Králové
          Obrazy a socha, Galerie České pojišťovny, Praha

Účast na výstavách a skupinové výstavy – výběr po roce 2000

2000  Ozvěny kubismu, České muzeum výtvarného umění, Dům U Černé matky boží,
          Praha
          Konec světa?, Palác Kinských (NG), Praha
          100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, České muzeum výtvarného umění, Dům U Černé matky boží, Praha
2002  Stanislav Libenský a jeho škola, Technické muzeum, Praha
          Muzeum of Fine Art, Taipei, Taiwan
          Bienále komorní plastiky, Galerie Murská sobota, Slovinsko
          Divočina, U Bílého jednorožce, Klatovy
          Magický realismus, Galerie Roudnice nad Labem
          Typický obraz, Mánes, Praha
2003  Umění a technika, České muzeum výtvarného umění, Husova ulice, Praha
          Presentace skupiny TVRDOHLAVÍ, Galerie Tvrdohlaví, Praha; Galerie Františka Kupky, Příbram
2004  Art and interior, Veletržní palác (NG), Praha
          Socha a hlína, hrad Sovinec
          Ejhle světlo, Moravská galerie, Brno
          Bylo, nebylo..., Pohádkové motivy v českém moderním a současném umění, Galerie moderního umění, Hradec Králové
2005  Tros Sketos 'Serios', Galerie umění, Karlovy Vary
          Florálie - ART PRO, Galerie české plastiky
          A time for Renewal, Výstava k 60. výročí založení OSN, Sídlo OSN, Ženeva
2006  Pohádkové bytosti, České muzeum výtvarných umění v Praze
          Krajinná výstava bez hranic, Cheb
          Hory, skály, kameny, České muzeum výtvarných umění v Praze
2007  Tvrdohlaví po 20 letech, Městská galerie, Ostrava
2008  Tvrdohlaví po 20 letech, Galerie Tranzit, Bratislava
          Tvrdohlaví po 20 letech - České muzeum výtvarných umění v Praze
          Sculpture Forum Winter, Liberec 2008/9
          Sochy v ulicích, Brno
2010  Czech Art, Galerie moderního umění, Danubiana, Slovensko

Zastoupení ve sbírkách
Galerie hlavního města Prahy; Uměleckoprůmyslové muzeum; Alšova jihočeská galerie; České muzeum výtvarných umění; Národní galerie; Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem; Moravská galerie Brno; Mamidakis Collection - Minos Beach, Kréta, Řecko; Galerie U Bílého jednorožce, zámek Klenová; Komerční banka Praha; Investiční banka Praha; soukromé sbírky doma i v zahraničí.

Ceny a realizace

1989  čtyři malované vitraje Průřez zemskou kůrou, dům Oční optiky, Praha
1990  monumentální mozaiky Noc a den, Nové Butovice, Praha
1991  plastika Oskar, Praha - Jižní město
1992  plastika Labyrint, Hotel Minos beach, Kréta
          výtvarné řešení filmu Amerika podle F. Kafky, nominován na Českého lva
1994  socha Rytíř s drakem, zámek Klenová u Klatov
1996  socha Sépie, zámek Klenová u Klatov
2001  scéna ke hře F. Schillera Úklady a láska, divadlo Na zábradlí (režie J. A. Pitínský)
2003  pomník Franze Kafky, Grand prix obce architektů
          kniha kreseb a textů Umanuté kresby, nakladatelství Torst
2005  socha Malý marťan, park Hadovka, Praha 6
2007  plastika David a Goliáš, Špalíček, Cheb
          ilustrace novely F. Kafky Popis jednoho zápasu, ocenění bibliofilie roku od grafického spolku Hollar
2008  plastika Mýtická loď na nábřeží v Bratislavě
KONTAKTGalerie Václava Špály
Národní 30
Praha 1, 110 00
Česká republika
info@galerievaclavaspaly.cz

Otevřeno denně
11.00 – 19.00 hod

VSTUPNÉZákladní vstupné | 40 Kč
Studenti | 20 Kč
Senioři nad 60 let a ZTP, děti do 15 let,
studenti uměleckých škol | Zdarma

Na této stránce používáme soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s jejich užitím.          Souhlasím, již toto upozornění nezobrazovat.