Kontakt | e.bornova@volny.cz
Kurátor | Martina Pachmanová

Posedlost: osobní pomníky a cesty do historie
Erika Bornová je především sochařka, avšak v posledních letech se překvapivě znovu vrací k médiu, které doprovázelo její akademická studia – k malbě. Prvním krokem k její rehabilitaci byl cyklus akrylových portrétů Ludvík II. a jeho dary (2012–13), který před třemi lety vystavila v Adam Gallery v Brně. Zpodobnila v něm bavorského panovníka, mecenáše, milovníka umění, obdivovatele Richarda Wagnera, ale také posedlého megalomana, jehož architektonické vize balancují mezi eklektickým kýčem a sedmým divem světa a jenž díky své okázalosti ve své době dovedl stát na pokraj finančního kolapsu. Ludvík II., o jehož sexuální orientaci se dodnes spekuluje, Erice Bornové ztělesnil tragiku života velkého, avšak nepřizpůsobivého člověka oscilujícího mezi genialitou a šílenstvím. Na obrazech se z akvarelově měkkých a transparentních barevných skvrn rodí tvář člověka, který je ještě dnes, sto třicet let po své smrti, předmětem obdivu, domněnek i nenávisti, a kterého lze v mnohém ohledu vnímat jako nositele paradoxu nejisté lidské identity. Pandánem panovníkových portrétů jsou v tomto cyklu fiktivní dary bavorského panovníka. Nalezené objekty – banální a kýčovité artefakty, suvenýry, stejně jako přírodniny – autorka ozdobila falešnými diamanty, symbolizující velkolepost i nevkus, slávu i pomíjivost, a sestavila z nich jakýsi soudobý kabinet kuriozit.

„Ludvíkovský“ cyklus v díle Eriky Bornové kromě jiného nastolil otázku historické pravdy, jíž odhalil jako konstrukt mocenských zájmů, ale rovněž jako plod lidské imaginace, hraničí s až obsesí. Dvojznačnost tohoto pojmu ve smyslu lásky a oddanosti stejně jako patologické a nekontrolovatelné vášně figuruje také v autorčiných nejnovějších pracích. Cyklus Posedlost (2016), který je poprvé vystaven v Galerii Václava Špály, je soukromou poctou několika významným mecenášům a mecenáškám umění, jejichž činy byly často zastíněny výkony podporovaných umělců, stejně jako vynikajícím ženám, které si v minulosti navzdory společenským a kulturním předsudkům a navzdory svým silným a často i úspěšnějším partnerům vydobyly svébytné postavení ve skrznaskrz mužském uměleckém světě. Po boku malířských portrétů Alexandra Brandejse, Antonína Veitha, Josefa Hlávky a Sidonie Nádherné se v tomto volně koncipovaném cyklu objevují postavy Camille Claudel, Georgie O’Keefe, Toyen a Fridy Kahlo vytesané z barevného polystyrénu.

Jestli se v monumentálních strukturálních obrazech z postupně nanášených vrstev malby zjevují neurčité a tajemné postavy podporovatelů umění, v polystyrénových sochách se sice postavy umělkyň ukazují v konkrétnějších rysech, avšak ani ony nenaplňují běžný charakter portrétu. Stejně jako u Ludvíka Bavorského i zde se jedná spíše o přibližné, imaginární či mentální podobizny, které na sebe berou karikaturní a současně tajuplné vzezření. Ačkoli by bylo možné nahlížet na ně jako na intimní pomníky plnící roli hommage à…, Erice Bornové je cizí budování petrifikovaných monumentů. Proto jsou postavy obklopené hromadami odřezků polystyrénu coby připomínkou konečnosti: rozpadající se matérie těla (a biblického „prach jsi a v prach se obrátíš“) stejně jako drolící se lidské paměti. Proto je také solitérka tohoto volného cyklu – polopostava Madame Pompadour, une femme galante a osvícená mecenáška v jedné osobě – nainstalovaná na polystyrénových deskách: necelistvost těla a kontrast mezi rokokovým tvaroslovím a přísnou geometrií odkazují k mechanismům kontroly, které spoutávají smysly a ve jménu trvalých hodnot vyhlazují ambivalenci a složitost lidské existence. A proto se také autorčin autoportrét, který je jistým leitmotivem výstavy i nově vydané souborné monografie Eriky Bornové, rozpadá na kusy: fragmentarizované tělo s tváří zombie, v níž se odráží denní frustrace i noční můry, je groteskně-makabrózním manifestem mentálního rozpolcení stejně jako marnosti hledání vlastního „já“.

Martina Pachmanová

(Text je výňatkem úvodní stati ze souborné monografie Eriky Bornové Křehké monumenty, která vychází v nakladatelství KANT u příležitosti výstavy v Galerii Václava Špály).

Galerie (6)

 

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 

CV — Erika Bornová

Narozena 1964 v Praze
Studia | AVU 1983 – 1988

Samostatné výstavy (výběr)
1989 Výstavní siň divadla Semafor, Praha
1990 KS Blatiny, Praha (s K. Štenclovou)
1991 Galerie U Řečických, Praha 
1993 „Rovnováha rozdílu“, Galerie Radost, Praha (s K. Štenclovou)                                 
        Galerie MXM, Praha (s T. Císařovským)
1995 Muzeum, Moravská Třebová  
        Galerie Albin Up, Oslo, Norsko
1997 Galerie Ještěr, Česka Třebová
1998 Galerie Planá, Planá
1999 „Setkání na sněhu“, Galerie Václava Špály – Malá
         Špálovka, Praha
2000 „Pod dekou“, Galerie MXM, Praha
2001 „Pod dekou“, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem;                          
          Galerie U bílého jednorožce, Klatovy
2003 „Pod dekou“, České centrum Berlín, Německo
          Linea Pura, Praha               
2004 „Nebe na zemi – odpočívej v pokoji“, Galerie Via Ar, Praha
2006 „Krajina a lidé“, Galerie umění, Karlovy Vary (s T. Císařovským)
2008 „Udělám vše“,Galerie Via Art, Praha
2010  Galerie Sokolská, Ostrava
2011 „Na cestě“, Galerie České pojišťovny, Praha
         Muzeum umění, Benešov
2013  Erika Bornová, Wannieck Gallery, Brno
2014 „Born to Erika“, Alšova jihočeská galerie, MMK, Bechyně
2015 „Jak ve dvou dá se žít“, Galerie 1. patro, Praha (s T. Císařovským)
2016 „Ve dvou“, Galerie Uffo, Trutnov (s T. Císařovským)
2016 „Posedlost “, Galerie Václava Špály, Praha

Skupinové výstavy (výběr od roku 2000)
2000 „Dva konce století“, České muzeum výtvarných umění, Dům u Černé matky     boží, Praha
2001 „Melancholie“, Moravská galerie, Brno
2001 „Sexalog“, Parlament, Vídeň, Rakousko
2002 „Dílna 02“ Mikulovské sympozium, Mikulov
2002 „Sexalog“, Koninlijke Academie voor Schone kunsten, Antwerpen, Belgie
        „Sexalog“, Toskánský palác, Praha
2002 „Insideout“, Galerie Bunker, Berlín, Německo
2004 „Certain traces“, Sam Francis Gallery, Santa Monica, Los Angeles
        „Art safari VII“, Studio Bubec, Praha
2006 „Sigmund Freud: Život – Sen“, Staroměstská radnice, Praha
2008 „Čumáky, zobáky, sosáky“ Galerie Califia, Horažďovice
        „Grenzenfresser“, Kulturfabrik Helfenberg, Rakousko
2009 „Behind the Velvet Curtain“, American University Museum at the Katzen Arts     Center, Washington, D.C.
        „Formáty transformace 89–09“, Dům umění města Brna, Brno
2010 „Formate der Transformation 89–09“, MUSA Museum auf Abruf, Vídeň
         2. bienále výtvarných forem, Ekotechnické museum, Praha
2011 „Přesahy“, Česká centra, Praha
        „Theatre mundi“, Galerie kritiků, Praha
        „Dialog 21“, Galerie Califia, Horažďovice
2012 „Přesahy“, České centrum, Paříž, Francie
2014 „Dámský gambit“, Pražský dům, Brusel
        „Art Prague“, Mánes, Praha
        „Smaltart“, Vítkovice, Ostrava
2015 „Art Prague“, Kafkův dům, Praha
        „Art safari 30 de luxe“, Studio Bubec, Praha
2016 „Art Prague“, Kafkův dům, Praha
        „Prague now“, Clam-Gallasův palác, Praha

Zastoupení ve sbírkách
Národní galerie Praha, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou, Zámek Mikulov, Wannieck Gallery Brno, soukromé sbírky v Čechách a v zahraničí

KONTAKTGalerie Václava Špály
Národní 30
Praha 1, 110 00
Česká republika
info@galerievaclavaspaly.cz

Otevřeno denně
11.00 – 19.00 hod

VSTUPNÉZákladní vstupné | 40 Kč
Studenti | 20 Kč
Senioři nad 60 let a ZTP, děti do 15 let,
studenti uměleckých škol | Zdarma

Na této stránce používáme soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s jejich užitím.          Souhlasím, již toto upozornění nezobrazovat.