Když jsem před pěti lety požádala několik českých umělkyň, s nimiž jsem připravovala výstavu do Katzen Art Center ve Washingtonu, aby napsaly pár řádek o své práci, Kateřina Vincourová poslala jedinou větu: „Stavím ,klece‘ a snažím se v nich zachytit ozvěny mých myšlenek.“ Toto lapidární metaforické sdělení je možné vnímat jako jeden z klíčů k pochopení díla umělkyně, která začala výrazně ovlivňovat českou uměleckou scénu již před více než dvaceti lety a jejíž práce dodnes zůstávají nezaměnitelné díky své pozoruhodné schopnosti spojovat monumentalitu s intimitou. Práce Kateřiny Vincourové v sobě totiž vždy nesly silný prvek stavebnosti – jejich prostorotvornost, dialog s místem a využívání měkkých a často i transparentních materiálů (molitanu, polystyrenu, textilu, gumy) byly ostatně od počátku důvodem, proč o nich bylo nutné uvažovat v intencích umění instalace spíše než sochařství. Kateřininy nafukovací objekty, s nadsázkou nezřídka odkazující k ikonografii spotřební (ne)kultury, navíc důmyslným způsobem znejišťovaly vztah mezi vnějškem a vnitřkem a spíše než objekty k dívání se stávaly dočasnými stavbami k obývání.

Zatímco měly práce Kateřiny Vincourové zkraje nového tisíciletí stále ještě přímou vazbu k viděnému a hmatatelnému, na výstavě v Galerii Švestka v roce 2011, realizované po bezmála pětileté pauze, byl již evidentní příklon k subtilnějším a křehčím formám i méně jasným významům. (Dobře to sama umělkyně vyjádřila v nedávném rozhovoru s Terezií Nekvindovou: „Nevytvářím předměty. Nejdřív je myšlenka a rozhovor, který vedu sama se sebou nebo s okolím.“) Výstava Zpaměti tuto dematerializaci – alespoň prozatím – završuje. Kateřina Vincourová ve svých nejnovějších pracích využívá ty nejobyčejnější – banální a dokonce odpadové – materiály a předměty (galanterní zboží, recyklované spodní prádlo, PET lahve, dráty, veteš, hadry) a jejich pomocí intuitivně „vypráví“ neobyčejné příběhy. Jsou to v prostoru „kreslené“ příběhy vylovené z paměti, které navzdory materiálové chudobě nepostrádají tajemství, humor, nadsázku nebo erotický podtext a které vypovídají o životě i o smrti, o moci i o bezmoci. Otiskují se do nich jak zkušenosti mateřství a znovuobjevování dávno zapomenuté spontánnosti dětské mysli, tak neodvratitelná blízkost konce našich nejbližších – přátel i rodičů, doprovázená často poruchami paměti či její úplnou ztrátou. Není proto překvapení, že velkorysost a monumentalitu dřívějších Kateřininých prací postupně vytlačuje detailní rukopis, že materialita ustupuje dočasnosti, provizornosti a nestabilitě, že hmotný svět se proměňuje ve vzpomínky na něj (zpřítomněné pouhými přízraky a siluetami), že velká společenská i osobní témata čím dál častěji střídají fragmentární, jako by polohlasem či šeptem vyprávěné příběhy, že rozum a logiku vytěsňuje iracionalita, otisky hraničních stavů lidské mysli a automatické plynutí obrazů a představ a že – v neposlední řadě – se do popředí dostává zpaměti kreslené lidské tělo a tvář, ať jsou jakkoli fragmentarizované.

Na výstavě Zpaměti Kateřina Vincourová mimo jiné vystavuje instalaci sestavenou z minimalistických kvádrů, určenou pro sezení a odpočinek návštěvníků. Ačkoli na první pohled úhledné „balíčky“ zatavené do plastu připomínají stavební materiál, v jejich nitru je spodní prádlo. Průmyslovou kompresí spodniček, tílek, podprsenek, bikinek, slipů a trenek nejrůznějších kvalit, materiálů a velikostí, která může vzdáleně připomenout Césarovy čtyřicet let staré experimenty s lisováním vraků automobilů, se tak recykluje nejen použitý textil, ale rovněž útržky intimních příběhů neznámých lidí, které s sebou nesou osobní – a v jistém smyslu – i kolektivní paměť. V době, kdy se paměť převážně měří kapacitou virtuálních programů, dat a informací, je zájem Kateřiny Vincourové o paměť v její nezprostředkované podobě jakožto ozvěny lidských zážitků, zkušeností a myšlenek, okořeněné navíc očividnou potřebou rehabilitovat ruční práce, více než potřebná. Recyklace materiálů, technik, postupů i paměti totiž nemusí vést do slepé uličky a být tím samým jako opakování a nápodoba; může být účinným prostředkem k oživování toho, co člověk či společnost z různých důvodů zapomíná, vytěsňuje či přehlíží a co přitom obvykle bývá klíčem k porozumění tomu, kým byl/a a je.

Kurátorka | Martina Pachmanová

Kontakt | katerina.vincourova@centrum.cz

 

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 

CV — Kateřina Vincourová

Narozena 1968 v Praze, žije v Roztokách u Prahy.

V letech 1986–1988 studovala na Surikově akademii výtvarných umění v Moskvě a v letech 1988–1994 na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1999–2000 získala stipendium na DAAD v Berlíně, v roce 1998 v Headlands Center For Art v Kalifornii.

CENY
1997 | Cena Jindřicha Chalupeckého, Praha
1993 | Alexander Dorner Prize, Hannover

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
2013 | Poslouchat očima (spolu s Miroslavem Srnkou), Galerie Kaple, Valašské Meziříčí
2012 | Zapomenuto v paměti, Fait Gallery, Brno
2011 | Galerie Jiří Švestka, Praha
2006 | Inside Out, Galerie Die Aktualität des schönen..., Liberec
2004 | Noví hrdinové, Galerie Caesar, Olomouc
2003 | Městská galerie, Bruntál
2002 | Noví hrdinové, Galerie Jiří Švestka, Praha Hobbyraum, Výstavní síň Sokolská, Ostrava
2001 | Gallery Priestor, Bratislava; Galeria Helga de Alvear, Madrid; Hobbyraum, Ujazdowski Castle, Centre for Contemporary Art, Varšava; Hobbyraum, Priestor pre súčasné umenie, Bratislava
2000 | Hobbyraum, DAAD Gallery, Berlín
1999 | Call…, Galerie hlavního města Prahy
1997 | Le rose, Météo Gallery, Paříž; Grapes of My Mind, Galerie Václav Špály, Praha
1996 | Galerie Mladých, Brno
1995 | Galerie Nová Síň, Praha
1994 | Terče, Galerie Caesar, Olomouc
1992 | Neděle, Galerie Behémót, Praha
1991 | Superchleby, Gallerie Na Bidýlku, Brno; The Quick and the Dead, Vruchtenhagel, Gallery, Kassel

SKUPINOVÉ VÝSTAVY | VÝBĚR
2014 | Někdy v sukni, Moravská galerie, Brno – Galerie hlavního města Prahy
2010 | Absurdita? Groteska? Ironie?, NoD Roxy, Praha
2009 | Behind the Velvet Curtain: Seven Women; Artists from the Czech Republic, Katzen Ars, Center, Washington
Formáty transformace 89–09: Sedm pohledů na novou českou a slovenskou identitu, Dům umění města Brna – MUSA, Vídeň
2008 | Central Europa Revisited II, Schloss Esterhazy, Eisenstadt; Micro Narratives, Museé d’Art, Saint Étienne
2007 | Going Staying, Kunstmuseum Bonn; Micro Narratives, 48th October Salon, Bělehrad
2006 | Shadows of Humor, Galerie Bielska BWA, Bielsko Biala, Polsko; Praagse Tuin – beelden uit Praag; Gouverneurstein van Assen, Holandsko; Giardino – Places for Small Stories, PAN, Palazzo delle Arti di Napoli, Neapol
2005 | Trouble with Fantasy, Kunsthalle Nürnberg; Prague Biennale 2: Expanded Painting, Karlínské haly, Praha
2004 | GIANTS: European Conversation Pieces, The Hague Sculpture, Haag; The New Ten: Kunst aus den neuen EULändern,
Museum Küppersmühle Duisburg, Künstlerhaus Wien, Kunsthalle Mannheim
2003 | Art Unlimited, Art 34 Basel; Elektrobot, Home Gallery, Praha; Survey ´03, Futura – Centrum pro současné umění, Praha
2002 | Corps et traces, Musée de Beaux-Art de Nancy; Alter Ego, Museum of History of the City of Luxembourg
2001 | New Connection, Národní galerie v Praze
2000 | Bohemian Birds: Positions of Czech Contemporary Art, Kunst Haus, Drážďany; Konec světa? Národní galerie v Praze
Art Statements, Art 31 Basel
1999 | After the Wall, Moderna Museet, Stockholm – Ludwig Museum, Budapešť – Hamburger Bahnhof, Berlín
Against All: The Chalupecky Award Winners, Central Exhibition Hall Manege, Moskva; Sympathikus, Städtisches Museum Abteiberg, Mönchengladbach
1998 | Discourse Feminin, Dům umění města Brno; Close Echoes, Galerie hlavního města Prahy – Kunsthalle, Kremže
1997 | Home Sweet Home, Deichtorhallen, Hamburg; Parallels, České kulturní centrum, Paříž; Born ’68, České centrum, Berlín
1996 | Interier versus exteriér, Factory Cosmos, Bratislava; Milenci, Galerie JNJ, Praha; Respekt, Richterova vila, Praha
1995 | Test Run, Galerie Mánes, Praha; Artcircolo, Zámek Mělník
1994 | Students of the Art Schools of Prague, Kunstmuseum, Düsseldorf; Bienále mladého umění, GHMP, Praha
1993 | Post Security, Gallery 5020, Salzburg
1992 | Kolumbovo vejce, Galerie Behémót, Praha; Mezi Ezopem a Mauglím, Galerie Václava Špály, Praha; Ženské domovy, Štencův dům, Praha
KONTAKTGalerie Václava Špály
Národní 30
Praha 1, 110 00
Česká republika
info@galerievaclavaspaly.cz

Otevřeno denně
11.00 – 19.00 hod

VSTUPNÉZákladní vstupné | 40 Kč
Studenti | 20 Kč
Senioři nad 60 let a ZTP, děti do 15 let,
studenti uměleckých škol | Zdarma

Na této stránce používáme soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s jejich užitím.          Souhlasím, již toto upozornění nezobrazovat.